Dluh americké federální vlády překonal další historickou hranici. Spojené státy na začátku tohoto týdne oficiálně dosáhly více než 40 bilionů dolarů nesplaceného federálního dluhu, a to o dva roky dříve, než se původně očekávalo. Přestože nejde o překvapivý vývoj, tempo zadlužování dál zvyšuje pozornost investorů věnovanou stavu amerických veřejných financí.
Samotná hodnota 40 bilionů dolarů je natolik vysoká, že může působit abstraktně. Mnohem konkrétnější jsou však náklady, které musí americká vláda každoročně vynakládat na obsluhu tohoto dluhu. Právě úrokové výdaje se postupně stávají stále významnější součástí federálního rozpočtu.
Nesplacený veřejný dluh po vyloučení svěřenských fondů systému Social Security dosahuje přibližně 32,3 bilionu dolarů. Obavy z rostoucího zadlužení přitom nejsou novým tématem. Ekonomové i investoři se jím zabývají již desítky let, mimo jiné kvůli tomu, do jaké míry se americká ekonomika spoléhá na fiskální stimuly.
Pandemie výrazně zvýšila tlak na americké veřejné finance
Jedním z období, které výrazně přispělo k růstu zadlužení, byla pandemie covidu-19. Americká vláda tehdy v mimořádné situaci napumpovala do ekonomiky biliony dolarů. Peníze směřovaly například na stimulační šeky domácnostem, nouzové úvěry podnikům a rozšířené podpory v nezaměstnanosti.
Část pozorovatelů tvrdí, že vysoká úroveň amerického dluhu nemusí představovat zásadní problém vzhledem k tomu, že americký dolar funguje jako světová rezervní měna. Rostoucí dluh však již nyní ovlivňuje některé části ekonomiky a finančních trhů, především prostřednictvím nákladů na jeho obsluhu.
V dosavadním průběhu fiskálního roku 2026, který začíná v říjnu a končí v září následujícího roku, utratila americká vláda o 1,8 bilionu dolarů více, než vybrala na příjmech. Čisté úrokové náklady spojené s dluhem přitom představují 15 % celkových výdajů.
Právě tato čísla ukazují, proč není důležitá pouze absolutní velikost dluhu. Čím větší část rozpočtu musí vláda věnovat úrokům, tím větší tlak vzniká na její fiskální možnosti. Náklady na financování se navíc mohou měnit společně s vývojem výnosů amerických státních dluhopisů.
Vysoké zadlužení může mít dopad také prostřednictvím měnové politiky. Jedním z diskutovaných mechanismů je kvantitativní uvolňování, při němž Federální rezervní systém nakupuje dluhopisy a pomáhá tím držet jejich výnosy níže. Takový vývoj následně ovlivňuje celkové náklady na financování dluhu.
Od období velké finanční krize kvantitativní uvolňování výrazně zvýšilo peněžní zásobu a současně přispělo k růstu hodnoty finančních aktiv, od akcií až po nemovitosti. To následně přineslo problémy s dostupností některých aktiv, zejména pro lidi, kteří je již před růstem cen nevlastnili.
Situace se však změnila poté, co se Federální rezervní systém začal vypořádávat s vysokou inflací. Od roku 2022 centrální banka přistoupila k výraznému zvyšování úrokových sazeb poté, co dospěla k závěru, že v boji proti inflaci zaostává.
Výnos třicetiletých dluhopisů vystoupal nejvýše od roku 2007
Dalším důsledkem současného fiskálního prostředí jsou vyšší výnosy amerických státních dluhopisů, především na delším konci výnosové křivky. Výnosy dlouhodobých dluhopisů jsou ovlivňovány očekáváním ohledně inflace a hospodářského růstu, stejně jako nabídkou a poptávkou na trhu.
Do hry však vstupují také takzvaní bond vigilantes, tedy investoři do dluhopisů, kteří požadují vyšší výnos jako kompenzaci za zvýšené riziko spojené s budoucí schopností americké vlády financovat všechny své závazky v prostředí rostoucího dluhu a přetrvávajících fiskálních problémů.
Výnos 30letého amerického státního dluhopisu nedávno překonal 5,30 %, což představuje nejvyšší úroveň od roku 2007. Přestože výnos třicetiletých státních dluhopisů není přímo navázán na hypoteční sazby, ovlivňuje další segmenty dlouhodobého financování, včetně dlouhodobých podnikových dluhopisů a dluhopisů amerických států a municipalit.
Vyšší dlouhodobé výnosy jsou významné také pro akciové investory. Akciovým trhům se obecně při vyšších výnosech nedaří tak dobře, takže pokračující tlak na dluhopisovém trhu může mít širší důsledky pro ocenění finančních aktiv.
Americké ministerstvo financí na situaci nedávno reagovalo oznámením, že odkoupí nejméně 4 miliardy dolarů dlouhodobějších dluhopisů. Ministr financí Scott Bessent tento krok spojil s přesvědčením, že současné výnosy neodpovídají fundamentálním podmínkám.
Mechanismus takového odkupu je poměrně přímočarý. Snížení nabídky dluhopisů podporuje poptávku po zbývajících instrumentech, což může zvýšit jejich cenu. Ceny dluhopisů a jejich výnosy se pohybují opačným směrem, takže růst cen znamená pokles výnosů. Oznámený odkup tak představuje krok zaměřený právě na dlouhodobější část dluhopisového trhu.
Rostoucí dluh podporuje debatu o oslabování kupní síly dolaru
Další vývoj amerického zadlužení zůstává obtížně předvídatelný. Není jasné, v jakém okamžiku by mohl růst dluhu způsobit výraznější problémy. Je však patrné, že současná situace již ovlivňuje širší ekonomiku a finanční trhy, ať už prostřednictvím omezenějšího federálního rozpočtu, nebo vyšších výnosů dluhopisů.
Rostoucí zadlužení zároveň patří mezi argumenty podporující investiční tezi o dlouhodobém znehodnocování amerického dolaru, tedy postupné ztrátě jeho kupní síly. Právě tato obava zvyšuje pozornost věnovanou aktivům, která investoři používají jako alternativu k měnám.
Výrazným příkladem je zlato, jehož cena v posledních letech prudce vzrostla. Jedna trojská unce zlata se nyní obchoduje přibližně za 4 575 dolarů. Za posledních pět let cena vzrostla o 156 % a jen během posledního měsíce přidala téměř 14 %.
Tak rychlý růst zároveň otevírá otázku, zda se cena zlata neposunula příliš vysoko v příliš krátkém období. Investiční argument pro držení tohoto drahého kovu je však úzce spojen právě s očekáváním dalšího oslabování kupní síly dolaru. Pro investory, kteří s takovým scénářem počítají, představuje zlato hmotné aktivum, jehož význam v portfoliu může růst.
Překročení hranice 40 bilionů dolarů federálního dluhu tak není pouze symbolickým milníkem. Podstatné jsou především rostoucí úrokové náklady, tlak na federální rozpočet, vývoj dlouhodobých dluhopisových výnosů a možné dopady na další finanční aktiva. Pro investory proto bude důležité sledovat nejen další růst samotného dluhu, ale také cenu, kterou Spojené státy za jeho financování platí.
