Boeing (BA) má za sebou zkušenost, která výrazně ovlivňuje pohled na jeho současné prodeje aktiv. V roce 2005 prodal své aktivity v oblasti výroby komerčních letadel v Kansasu a Oklahomě investiční společnosti Onex za přibližně 900 milionů dolarů v hotovosti. Z tohoto podnikání následně vznikla Spirit AeroSystems, která se stala největším nezávislým dodavatelem leteckých konstrukcí na světě a mimo jiné vyráběla trup pro Boeing 737.
O dvě desetiletí později Boeing tuto firmu koupil zpět. V prosinci za ni zaplatil 4,7 miliardy dolarů v akciích a po započtení dluhu Spirit AeroSystems dosáhla hodnota celé transakce přibližně 8,3 miliardy dolarů.
Tato historie je důležitá i nyní, protože Boeing znovu prodává část svého podnikání. Dne 10. srpna se dohodl na prodeji tří aktivit zaměřených na budoucnost letectví společnosti Archer Aviation (ACHR). Jde o Wisk Aero, Insitu a SkyGrid.
Na první pohled může současný krok připomínat prodej z roku 2005. Struktura nové transakce je ale odlišná a Boeing si tentokrát zachovává přístup k technologiím, které by pro něj mohly být v budoucnu důležité.
Zkušenost se Spirit AeroSystems ukázala význam kontroly nad výrobou
Závod ve Wichitě, který Boeing v roce 2005 prodal, pokračoval ve výrobě trupů letounů 737. Rozdíl spočíval v tom, že už nešlo o interní výrobu Boeingu, ale o externího dodavatele. Hotové trupy byly následně přepravovány po železnici do továrny Boeingu v Rentonu ve státě Washington.
Po dlouhou dobu tento model působil jako běžná praxe v leteckém průmyslu. Výrobce letadel nemusel vlastnit všechny části produkce a mohl si jednotlivé konstrukční komponenty objednávat od specializovaných dodavatelů.
Problém nastal ve chvíli, kdy se potíže Spirit AeroSystems začaly přímo promítat do problémů Boeingu. Trupy byly sice vyráběny v jiné společnosti, ale stále tvořily zásadní součást finálního letadla nesoucího značku Boeing.
Firma následně zpětnou akvizici Spirit AeroSystems prezentovala jako krok směřující ke zvýšení bezpečnosti letectví a lepší kontrole kvality ve své divizi komerčních letadel. Boeing se na převzetí dohodl v červenci 2024 a transakce byla dokončena 8. prosince 2025.
Smyslem bylo získat zpět přímou kontrolu nad důležitou částí vlastního výrobního procesu. Výsledek byl finančně výrazně dražší než původní prodej. Aktivum prodané za přibližně 900 milionů dolarů se do firmy vrátilo za 4,7 miliardy dolarů v akciích plus převzatý dluh.
Právě tato zkušenost vytváří přirozenou otázku, zda Boeing nyní neriskuje opakování stejného scénáře.
U dohody s Archerem si Boeing ponechává přístup k technologiím
Současná transakce je však postavena jinak. Archer Aviation má získat Wisk Aero, Insitu a SkyGrid.
Wisk Aero je zaměřena na autonomní leteckou dopravu a její technologie mají za sebou více než 1 700 testovacích letů. Insitu vyrábí bezpilotní letouny a působí ve 35 zemích. SkyGrid se věnuje softwaru pro řízení leteckého provozu.
Archer prezentuje spojení těchto aktivit jako způsob, jak rozšířit využití umělé inteligence v leteckém a obranném hardwaru.
Boeing ale z těchto oblastí úplně neodchází. V rámci transakce získá majetkový podíl v Archeru a obě společnosti se dohodly také na sdílení technologií. Boeing si tak ponechá přístup k autonomním technologiím Wisk Aero pro své budoucí komerční i obranné letouny.
Dokončení transakce se očekává do konce roku 2026 a stále podléhá antimonopolnímu schválení.
Rozdíl proti roku 2005 je tedy zásadní. Tehdy Boeing prodal část výroby, která byla přímo součástí jeho vlastního letadla, a zachoval si především dodavatelský vztah. Nyní prodává společnosti, které v současnosti nevyrábějí žádnou část letadel Boeing, zároveň si ale ponechává vlastnický podíl i práva k potenciálně důležité technologii.
Prodej zapadá do širšího trendu. Na konci minulého roku Boeing dokončil také prodej softwarových společností Jeppesen a ForeFlight za 10,55 miliardy dolarů v hotovosti. Kupujícím byla společnost Thoma Bravo.
Firma se tak snaží jasněji oddělit aktiva, která musí vlastnit přímo, od těch, ke kterým jí může stačit přístup.
Hlavní byznys se zlepšuje, ale dluh zůstává vysoký
Důvod pro tento přístup je patrný při pohledu na současné hospodaření společnosti. Boeing potřebuje kapitál především pro svůj hlavní byznys, který vykazuje známky zlepšení, ale zároveň stále nese důsledky problémů z předchozích let.
Ve druhém čtvrtletí vzrostly tržby meziročně o 8 % na 24,6 miliardy dolarů. Společnost dodala 171 komerčních letadel, což bylo o 14 % více než 150 kusů ve stejném období předchozího roku.
Pozitivní posun nastal také u cash flow. Volný peněžní tok dosáhl 631 milionů dolarů, zatímco před rokem firma zaznamenala odliv 200 milionů dolarů.
Za celé první pololetí sice Boeing stále vykázal odliv volného cash flow ve výši 823 milionů dolarů, šlo ale o výrazné zlepšení oproti 2,5 miliardy dolarů odlivu v prvním pololetí roku 2025.
Společnost současně zůstává ztrátová. Na upravené bázi non-GAAP vykázala ztrátu 0,76 dolaru na akcii. Meziročně se však situace zlepšila, protože před rokem ztráta činila 1,24 dolaru na akcii.
Klíčové je také množství již objednané produkce. Boeing zakončil čtvrtletí s rekordním backlogem v hodnotě 715 miliard dolarů, který zahrnoval více než 6 200 komerčních letadel.
Poptávka tedy není hlavním problémem. Omezením je schopnost vyrobit a dodat dostatečné množství letadel. Právě na tento úkol musí společnost soustředit kapitál a provozní kapacity.
Rekordní backlog podporuje zaměření na hlavní činnost
Finanční pozice Boeingu přitom zůstává náročná. Konsolidovaný dluh dosahuje 45,9 miliardy dolarů, zatímco hotovost a investice činí 20 miliard dolarů.
To vytváří jasný konflikt při rozdělování kapitálu. Projekty zaměřené na autonomní letectví, bezpilotní systémy nebo budoucí letecké technologie mohou mít značný dlouhodobý potenciál, zároveň ale soutěží o stejné finanční zdroje jako výroba tisíců již objednaných komerčních letadel.
Z tohoto pohledu dává prodej aktivit mimo hlavní byznys ekonomickou logiku. Boeing může získat prostředky a omezit potřebu financovat oblasti, které nejsou nezbytné pro současnou produkci, aniž by úplně ztratil přístup k jejich technologiím.
Riziko samozřejmě nezmizelo. Pokud by se autonomní létání v budoucnu stalo zásadní součástí letectví, vlastnický podíl v Archeru a práva ke sdíleným technologiím nejsou totéž jako plná kontrola nad celým podnikáním Wisk Aero.
Současná strategie je však odlišná od prodeje Spirit AeroSystems. Tehdy Boeing oddělil část výroby vlastního hlavního produktu. Nyní prodává aktivity, které jeho současná komerční letadla přímo nevyrábějí, a zároveň si zachovává určité technologické i vlastnické vazby.
Při ceně akcií kolem 211 dolarů byly cenné papíry přibližně 17 % pod svým 52týdenním maximem. Investiční příběh společnosti je tak stále výrazně spojen především s obnovou hlavního leteckého byznysu.
Boeing má rekordní backlog a zlepšující se cash flow, současně ale stále hospodaří se ztrátou a vysokým zadlužením. Prodej vedlejších aktiv proto zapadá do snahy zaměřit zdroje na výrobu, kvalitu a dodávky letadel, tedy oblasti, které jsou pro současné hospodaření společnosti nejdůležitější.
